Vochtánka 2009 (29.-31. 5.09)
Vochtánka 2009
Ochranářské skupiny:
- Stopaři E z Červené Vody
- Hrušky z České Třebové
- Malí křečíci z Třebovice
- Šedé veverky z Ostravy
- a další přátelé, kamarádi a bývalí vedoucí
Vlak má odjezd ve 14:42 z Červené Vody, přičemž my nastupujeme na Karlově o něco dříve. Panuje pohoda a když přijíždí vlak, tak padne jedna nejneobyčejnější otázka: Kde je Láďa? Martin: ,,Láďo, kde jsi. Už je tu vlak!“ Láďa: ,,Já jsem na cestě. Zdržte vlak!“
Vlak nečekal, a tak ho Láďa musel předhonit. Podařilo se mu to v Lichkově. Cestou jsme se spojili s oddílem Hrušek. Jinak cestování bez obtíží.
Cesta k tábořišti nám zabrala chvilku, pak jsme se museli dohodnout, kam postavit stany. Naše bývalé místo bylo obsazené koňmi. Počasí nic moc – střídal se déšť a zataženo, ale stany se postavit podařilo. Hned potom jsme se vydali do lesa na dřevo na oheň. Dřevo bylo mokré, ale nakonec se nám podařilo i rozdělat oheň a opéct buřty. Mezitím dorazil oddíl z Třebovice a začaly se stavět podpůrné altánky a stany Malých křečíků. Pak jsme se pustili do povídání ve velkém a my starší jsme vzpomínaly na doby dávno minulé... Potom se sebralo pár ,,silných“chlapců naproti Šedým veverkám pomoci jim s baťohy, které často převyšovaly své majitele. Pak se najedli a ti slabší z nás šli spát. Potom i ti, co si o sobě myslí, že jsou ti silnější.
Ráno nás vzbudily dopadající kapky na plachtu stanu. Po snídani se šlo na prohlídku Potštejna, který jsme si prohlédli, někteří třeba i po páté. Cestou zpět jsme každý vzal kus dřeva do tábora, aby bylo čím topit. Cestou zpět začal pěkný slejvák, který trval bez přestávky přes oběd. Od 14:00 byl na Vochtánce dětský den, takže se děcka vyblbly dost. Já byl u ohně s Jerrym a sušil jsem boty (boty se u ohně sušily neustále a chvíli jich tam bylo víc jak kamenů kolem ohniště). Navečer už sem tam vykouklo sluníčko, a proto byl nejlepší čas na Bitvu u Sudoměře.
Večer se zase kecalo. Poté, co nastala tma, přišel čas vyzkoušet odvahu našich mladších kamarádů. Já osobně jsem se nacházel pod mostem, který neustále vydával všelijaké zvuky, navíc to pod ním nebylo vůbec pohodlné. Myslím, že jsem i někoho vystrašil. Nejlepší strašáci byli asi Zbynďa s Pepou Koutným, protože se od místa jejich pozice neustále ozýval hrozný jekot. Pak se šlo spát.
Ráno rozdání cen za těch pár her co jsme hráli. Podpis ďáblu alias Řetěz přátelství, který jsme nezakopaly, ale uložili do vyhnilého pařezu na příští rok; balení stanů a cesta domů.
Shrnutí: + Hodně lidí, dobrá atmosféra; - špatné počasí
Jirka Liška